Pánská Jízda - Ralsko
2007
Co napsat pro nezasvěcené
před shlédnutím fotek... ? Asi toto. Na letošní pánskou jízdu měl každý
připravit nějaký návrh, z návrhů se mělo losovat a vybrat ten, co se
všem bude nejvíce líbit. Vzhledem k tomu, že Mates to nemohl vydržet a
provalil svůj návrh dřív, jeho návrh byl bez chyby, tak byl po zásluze
přijat. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká..... a nemine. No a taky
neminulo.
PŘÍPRAVA
A
DEN PRVNÍ - 16,7km :
Vyrazili jsme ve čtvrtek brzy po ránu po 5té hodině směr autobusové
nádraží Praha - Černý Most na předem rezervaný spoj Student Agency směr
Liberec.
Co neplat, že je v autobuse
"steward", obsadili jsme svá místa i bez jeho souhlasu, za což nám celý
zrudlý vynadal... podstatný je, že jsme seděli a vyrazili směr Liberec.
Během cesty jsme si dali
něco teplého do bříška a za 65min byli v Liberci. Přímo na autobusáku
jsme si dali šampíčko s jahůdkama a zelenou na zdar jízdy, které nás
naštěstí celou dobu neopustilo.
Po slabé hoďce čekání jsme
se dočkali lokalního autobusu směr Osečná, který byl k naší lehké
nevoli zcela napcaný, neboť na výlet vyrazily i dvě školní třídy. Celou
cestu jsme až na výjimky prostáli a to jsme ještěnetušili co nám Mates
uchystal a nohy jsme měli spíše šetřit. Skoro hodinová cesta, proběhla
díky zelené celkem v pohodě, až na lehký konflikt nás "dovolenkářů" a
jisté pracující dámy v letech, která údajně musí sedět, neboť se právě
vrací ze šichty, kde makala 12hodin. Po ujištění Milunou, že on maká
denně 12,5hodiny, dala bába pokoj :-) no to víte když zelená poradí ...
Z Osečné jsme po nezbytném
doplnění surovin (pivo, kořalka jmenovitě Stoupova čistá vodka se
kterou se pak vláčel celé 4dny) sekaná a pečivo, jsme už
museli vyrazit "po svých" směr náš první cíl Hamerské jezero
Costou jsme si vyšplhali na
kopec Stohánek 397m.n.m., který jsme nějak i s pomocí mapy nemohli
najít. Nicméně
se nám po chvíli zadařilo a mohli jsme šplhat vzhůru, nikoliv však po
stezce, nýbrž kolmo lesem k vrcholu. Výhled stál
každopádně za to.
Po dokochání se výhledy jsme
pokračovali ve vytyčené trase, přes bývalý důl (sklad armády) na kopec
Děvín cca.450m.n.m, ze kterého už bylo vidět na cíl dnešního pochodu a
pláže Hamerského jezera, kde jsme už předem vytušili hospůdku.
Po dobytí Děvína jsme se
spustili dolů na břeh jezera směr putyka. Kde jsme k naší velké radosti
opravdu našli čepovaný Staropramen, výborně ošetřený a jablíčkové
panáky.
Neváhali jsme a po pár pivech a večeři jsme si objednali i snídani "na
vidličku" na půl desátou. Protože jsme s pepou nutně táhli rybářské
pruty, došel jsem na MÚ a zakoupil 2ks povolenek na jezero. Jenže pívo
a obsluha byla po celodenním pochodu důležitější než ryby, kupoval jsem
povolenky úplně zbytečně....
Za konzumaci jsme nechali v
hospůdce pouhých 1850kč a šli jsme bydlet. Bohužel místní kempařka se
nás bála, prý jsme "hluční" u ní prý bydlí rodiny s dětmi, dokonce
vyhrožovala policií, když budeme dělat kravál, takže jí Mates poslal do
prdele a místo finanční podpory místích podnikatelů, jsme se vrátili na
protější uzavřenou pláž, kde jsme v pohodě rozbili stany, hodili
koupel, pochlastali a šli spát a to grátis.
DEN DRUHÝ -
14,8km :
Druhý den jsme posnídali
objednanou snídani a vyrazil jsme vstříc Ploučnické Průrvě, tlamě či
jícnu, jak je dle různých názvů tohoto úkazi libo. Vyrazili jsme směr
Ralsko a cestou jsme narazili na super
cukrárnu, kde nabízela šlečna v okýnku přes 90 druhů mrzliny a to ne
ledajaké. Krom zcela běžných druhů, měla téměr všechny mražené chutě,
na které si kdo dokázal vzpomenout. A aby výběr nebyl malý, měla i alko
verze griotkovou, peprmintovou, vaječnou a další. No hádejte jaký jsem
si objednal :-). Dali jsme
si do volátek a pokračovali směrem na Ralsko.
Když jsme po 10km dorazili k
Ploučnické průrvě, mile nás překvapil otevřený kiosek s příjemnou
slečnou. Čepoval se Gambrinus, jablíčka, becher a jiné kořalky byly
opět přítomny, sluníčko svítilo a nám bylo u stánku fajn.
Milé obsluhy obratem využili a po
důkladném občerstvení jsme u kiosku nechali bágly a vyrazili jsme na
průzkum průrvy. Vyrazili jsme jen tak v sandálech a plavkách, neboť nás
obluha kiosku ujistila, že průrva je průchozí a u výtoku je hloubka víc
jak 5m. Upřímě řečeno tesat průrvu za trest bych nechěl. Rozměry ručně
tesané průrvy jsou 4x4m a délka je 55m. Před, v a na konci tunelu jsme
napočítali celkem 4 místa, kde se průrva dala přehradit trámy a do až
do výšky asi 8m, zřejmě podle toho, kolik vody bylo na náhonu hamru
potřeba.
Po náročném průzkumu
zakončeném koupelí a dalším občerstvení jsme vyrazili bez báglů, které
jsme nechali u kiosku, na kopec Ralsko 696m.n.m., což
čítalo cca. 400 výškových metrů. Cestou jsme narazili na podivné trubky
a vrty, neváhali jsme a otestovali jsme funkčnost :-)))) To že jsou to
vrty chemické těžby uranu jsme zjistili až poté, co na nás naběhl
jakýsi vesničan s tím, že tam nemáme co dělat a šahat na to, ačkoliv
jsme nikde neviděli žádný zákaz, varovnou ceduli, nebo plot. Prostě
přijdete, načepujete si svítící uranový roztok do kýble a doma vám to
bude
svítit grátis :-)))). Místního občana Mates neváhal poslat do pryč...
Po cca. 7 kilometrech
pochodu jsme vylezli a slezli Ralsko a zbytek jsme jsem věnovali
koštováni Gambáče, jablíček a jiných pochutin v kiosku. Jako první
tradičně v sedě usnul Hejkal....
DEN TŘETÍ -
25,4km :
Třetí den po probuzení nás
krom snídaně potešili i vodáci, kteří projížděli průrvou. Bohužel pro
náš, naštěstí pro ně, se cvakla jen jedna loď, čímž proběhla
neplánovaná mini soutěž Miss mokré tričko. Po snídani grog-pivko-párek
a zjištění, že předchozí noc nás stála 2500kč, jsme
vyrazili směr Mimoň a další cíle.
Cestou směr Mimoň se nějak
Mates nepohodl s mapou a odbočili jsme asi o 200m dříve než jsme měli.
Nu což, pár set metrů sem, pár set metrů tam, švihli jsme to kolmo přes
pole, pak kolmo přes les a pak zase přes pole, až jsme narazili na
správnou cestu. V konečném důsledku nás malé zdržení zachránilo od
slejváku, protože v okamžiku protržení bubu mraku jsme byli v lese. Po
zhruba 15minutovém mytí cest a stromů, jsme prošli lesík a byli jsme v
Mimoni.
V Mimoni jsme navštívili
místní Tesco, což ve srovnáním s Pražkým Tescem je jen větší sámoška a
zašli na oběd do hotelové restauace. Po nezbytném obídku a dvou pivech
(abychom nekulhali) jsme prez nádraží a po červené stezce vyrazili jsme
bývalé vojenské letiště Hradčany. Cesta přes les byla delší než se
zdála a počasí nám ji zpestřilo několika přeháňkami...
V obci Hradčany jsme
narazili na místní řezbářské výtvory a také na místní ZOO kombinouvanou
se záchrannou stanicí poraněných zvířat. Nedbaje cedulky "stříká bláto"
na kleci divočáka, jsem se s ním chtěl mazlit, což jsme neměl. Pozdě
jsem pochopil význam varovné cedule. Zasraný od bahna a smrdutý od
prasečích bobků, jsem na tutéž atrakci lapil i Matesa, který si taky
předem prečetl cedulu o létajícím blátě, ale stejně jako já nedbal
varování. Po té co jsme se oba opucovali, jsme došli k "legendární"
restaouraci Osamělá Hvězda, kde jsme s překvapením zjisitili, že
legenda "točí" už 16let jen lahváče..... konzumace se omezila na 1ks
lahvoně a ihned jsme vyrazili na druhou stranu Hradčanského rybníka kde
jsme zahlédli hospodu.
Hospodu jsme sice našli, ale
nic moc. O proti Hvězdě měli aslepoň polívku a pár hotovek. Pojedli
jsme a šli jsme se podívat na opuštěné letiště. Myslím že nás všechny
letiště překvapilo svou rozlohou, na přistávací dráze řádilo pár
motorkářů, ale nás zaujaly "úly" pro stíhačky. Našli jsme jeden v
vykopnutými bočními dveřmi (hlavní dveře jsou z 30cm betonu a váží hafo
tun) a vlezli jsme do vnitř. V úle našel Pičman kupku zrní a skočil do
ní šipku, protože byl téměř v ráji.
Po průzkumu letiště jsme
vyrazili směr náš plánovaný nocleh "psí kostel" což jsou takové ďoury v
pískovci, vymleté mořem kdysi v pravěku, místy ručně dotesavané lidmi.
Bohužel psí kostel byl obsazen nějakými oprsklými sklautíky s "divným"
vedoucím a než se hádat s dětmi, vyrazili jsme dál hledat příhodný
bivat. Po pár metrech jsem si s překvapením uvědomil, že na tomhle
místě jsme už byly na Páské jízdě 2002 na kolech, viz odkaz.
Po necelém kilometru jsme v
mapě našli jakýsi bílý obdélník a po bližšším průzkumu jsme zjsitili,
ze jde o opuštenou vojenskou budovu a betonový kryt. Budova byla
polorozbořená a v krytu slušnej bordel, takže jsme se upíchli vedle
baráku mezi stromy. Sehnali jsme po okolí dřevo a osmahli buřtíky
koupené v Tescu v Mimoni. Postupem času všichni odpadli (Míša zase jako
první) a zbyl jsem jen já a Petr. No neváhali jsme a páč už nebylo co
do tlamy, vrhli jsme se na Xylen, coč byla hanlivě nazvaná Hruškovice z
palírny u Zeleného Stromu v Prostějově. Petr mlsnul asi 3 deci já tak 2
a šli jsme spát. V noci jsem spal jako špalek a první co jsem ráno
viděl byl Petr, jak třese hlavou a snaží se vysypat Xylen :-))))
DEN
ČTVRTÝ - 7,0km :
Snídaně byla
velmi pestrá, neboť Pičman vytáhl šunku, paštiky a chleba (pak jeho
baťoh neměl mít 20kg, oproti našim 13,5) a my ostatní různé paštiky, čínksé
polévky a jiné trvanlivé mňamky. Po snídani a průzkumu
bunkrů jsme zjistili, že Stoupova vodka ředěná džusem v poměru 1:7 se
nedá teplá pít a lehce sme jí vylepšili pomerančovým Tangem. Téměř
čistá pomerančová vodka už se pít dá :-))) a tak jsme vyrazili směr
nejbližšší vlakové nádraží. Cestou jsme uzobávali mega borůvky, někteří
nadávali na puchýře, někteří do sebe sypali jednu růženku za druhou
(brufen a jiné antiboly) a ozývaly se také neslušná slova na Matesovu
hlavu, že prý slíbil puťáček a ne galeje a zrychlený přesun s báglem.
Včerejší pochod totiž nebyl
plánovaných 15km, ale 25 :-) Taky jsme konzumovali vitamín J (jablko),
vitamín Z (zelená) a vitamín V (teplá pomerančová vodka).
Na nádraží jsme zakoupili
"výhodné" jízdenky se skupinovou slevou a šli jsme do hospody na
gáblík, protože vlak jel až za 90min. Gambáček a výpečky byly výstavní.
Před hospodou jsme našli cosi, co se jmenovalo VĚC. Z fotek asi
pochopíte proč.... Vlakem jsme jeli jen jednu nebo dvě stanice, protože
přímý spoj do Prahy bylo jen naše zbožné přání.
Nicméně na nádraží v Doksech
jsme v nádražní hospodě, plné "fajn" individují narazili na "pivo"
myslím Březňák za
13,5kč a panák jablíčka za 15kč, čehož jsme logicky museli využít.
Napadlo mě, koupit Matesovi každý panáka za pěknou Pánskou, což Mates
po právu ocenil. Během 20min slupnul 6 jablek a 1 zelenou, dá se tedy
lehce odvodit, že na další cestu byl připraven sqěle :-))) Ještě jsme
stihli koupit na cestu lahváče a hurá do vlaku.
V naprosto nařachlém vlaku
jsme si nejprve doplatili jízdné, bo jsme měli koupené ty výhodné
jízdenky a pak jsme se vrhli na konzumaci zbytků. Po pár minutách se
uvolnilo místo a tak jsme si dřepli k jedné slečně, která byla
vysloveně "do nepohody" a když viděla nás ubahněné smrduté "čundráky"
začala se smát
a neskončila až do Prahy. Za její usměv mohla jako první upít každé
pivo, které jsme cestou do Prahy otevřeli.... viď Peťi.... a že jich
bylo dost. Taktéž jsme dorazili zbylé vitamíny.
Vagón se jak vidno jmenoval
Lucka.... Stoupa se nechtěl sklebit do foťáku, tak ho Mates nakop do
holeně. Já jsem se Stoupovi smál, tak jsem byl čutnut taky, aby mi to
nebylo líto.
Přestoupili jsme kdesi v
Nymburce a z dlohé chvíle, jsme vyrazili s Peťou na průzkm kiosku. Opět
měli pívo záhadné značky, tak jsme si koupili po třech kusech, dali
párek v rohlíku a přes koleje sme vyrazili zpět na perón. Páč bylo ve
2jce plno, tak jsme hurónsky zamířili do 1čky a opět jsme si doplatili
jízdné, protože jsme měli ty výhodné jízdenky. Suma sumárum jsme za
cestu z pánský asi o polovinu více než za cestu tam. To asi proto, že
jsme jeli vlakem PRVNÍ třídou.
Jak je možné vidět z
posledních fotek, někteří z nás jeli na pánskou vysloveně dobře
vybaveni, za což byli po zásluze odměněni pořádným puchýřem.
Celková mapa pochodu je zde :
Created by Free Album Creator 27.6.2007 at 22:10:16.
