1. DEN  sraz 04:50 v jižáku, odjezd 05:00.
Někteří > Pičman, se teprve ve 04:30 probudili, protřeli svá pičičí očka, začali balit a shánět spacák ležící t.č. v práci 5km od domova. Odjezd tedy o 30min opožděn. V průběhu cesty. když začalo pršet bylo zjištěno, že nemám pláštěnku a slíbenou plachtu. Jsem přesunut do party kreténů, kde již byl od 04:30 Pičman...



1. DEN - příjezd na kanál, převzetí lodi a plavba Staré město směr sever do Otrokovic.
Už převzetí lodi nám lehce podlomilo kolena, jak z důvodu hnusného počasí, tak z velikosti lodi i "kultury" jednání... prostě od pána vzhledu mořského vlka s hnědým pruhem za pozadí blue jeansů se asi nic jiného čekat nedalo. No aspoň sme si trapně nevykali :-) Následná testovací plavba nám to rozhodně neulehčila, proto sme vedením lodi pověřili Hejkala, který se ukázal jako správný syn svého otce, též námořníka. Plavba na sever probíhala hladce jen do druhé plavební komory v Babicích, kde jsme měli býti očekáváni, leč nebyli, bo zdymadlář byl u lékaře a mobil mu zvonil na komoře kde si ho pro jistotu zapoměl. Volný čas cca. 90min jsme vyplnili konzumací grogu (námořnického jak jinak) a zelené. Kapitán prý nesmí pít, ale udělili jsme mu výjimku. Komorník se nakonec dostavil a pustil nás do dalšího úseku. Následovala komora Spytihněv, kde byla restaurace s otevírací dobou 14:00-? leč s dovětkem "podle počasí". Poprvé nás tedy překvapila moravská "pohostinnost". Kdyby v praze hospody fungovaly takhle, tak už by nebyly... Vyrazili jsme tedy z kanálu a na široké řece Moravě jsme frčeli do Otrokovic, kde už kurňa, nějaká ta hospa být musí. Naštěstí tam byla.... Pak následovalo splutí zpět po Moravě do kanálu ve Spytihněvy za mohutných tanečních kreací mých a Stoupových na střeše lodi, vesele povzbuzovaných místními obyvateli panelových domů podél řeky Moravy. V komoře ve Spytihněvi nám k údivu místňáků zněly z repráků Morčata na útěku se svým songem Udělej mě Bejby ahá ahá.... Nakonec jsme skončili na noc v Babicích, kde jsme obdivovali velmi pěkné občerstvení. To že je to poslední hezké občerstvení jsme toho dne ještě netušili (naštěstí). Po konzumaci u občerstvení dal Miluna "oves" lodnímu motoru a po opětovném přivázáni lodi jsme šli spát. Jak se pouději ukázalo, důležitou roli v občerstvování sehrála moje romadůrová pomazánka. Okolo 05:00 šel Stoupa čůrat což během 5 vteřin změnil na blinkání. Miluna byl již tou dobou na břehu a sotva zahlédl Stoupovi akci, podnítilo to v něm soutěžní sklony a též vrhnul...


2. DEN - Babice > Vnorovy
Po nočních eskapádách bylo nutné uklidnit žaludek, což se nám vcelku podařilo, stále u občerstvení Babice dančím guláškem a Staropramenem. Poté již dal Miluna oves lodi oprávněně a se souhlasem všech námořníků a vyrazili jsme zpět od Starého Města, kde jsme u Mořského Vlka, se slovy, ta kocábka strašně žere, doplnili benzín, bo nám bylo jasné, že se stávající zásobou nedojedem.... U Mořského Vlka jsme dali Krušovice a světe div se , nabrali jsme i stopořky teda stopařky i s dětmi :-( a za společenské konverzace, kdy řídili mladí nadějní námořnici jsme pluli dolů po proudu, zase již po řece Moravě. Pičman vyhodil mojí luxusní romadůrovou pomazánku, neboť se po lodi šířil děsný puch a hafo much. Za komorou Kunovský Les jsme stopořky vysadili a pokračovali dále (stále bez jakéhokoliv koisku, pouze z vlastních zásob) po Moravě až do Veselí nad Moravou, kde byla, jak jinak, opět pohostinně zavřená putyka v přístavu. Rozhodli jsme se navštívit "vyhlašenou" kalírnu ve western stylu, která jak se později ukázalo, byla tak vyhlášená, že měli jen Gambáč a buřty. Nevesel jsme se vrátili do centra města, kde v jakési hospě měli aspoň nějaké to jídlo a Plzeň za neřestanských 34ká za půllitru. Znechuceni jsme opustili toho město a za nastupující tmy jsme za svitu baterek rychle proklouzli Baťákem (přes prskající a sprotě nadávající rybáře) až před komoru Vnovory. Na té jsme velmi vyděsili místního správce, který si myslel, že mu cheme zbourat komoru. No aspoň nám nabídl basánku Gambáče nebo Rádi. Zvolili jsme Ráďu bo morava no ni?


3. DEN - Vnorovy > Výklopník > Uherský Ostroh
Ráno jsme se těšili na hajzlík a sprchu, jak kázal atlas Baťova kanálu. Fuj ale to ráno.... hajzlík vrchem nasraná chemická ala TOI-TOI budka, kde se papír (notně zahnědlý) házel navíc bokem do koše. No chuťka náramná, takže sem šel 2x. Srpchu tvořila zahradní hadice s růžicí... koryto na mytí, starý plechový žlab z tábora. Jedné plus byl naprostý klid a romantika... jenže tu bez bab moc chlapi na pánské neocení. Takže jsme vrátili basu do kiosku "U Majáku" a hrcy prcy přes říční křižovatku jsme vyrazili vstříc konci Baťova kanálu na "výklopník". Cesta nám ubíhala, i já jsem si zařídil, až do města zvaného Strážnice kde hned u vjezdu do přístavu strážilo jakési chlapisko ve výstražné vestě, které "řídilo" provoz na kanálu. Všechny ten chlop piskoval, tam neparkujte, tam je to pičo naše, tam taky ne, tak je to jen na krátko, dejte si to do keřů úplně do řiti až na kraj... no debil jak noha. Vyrazili jsme do Strážnice města folklóru a tradic. Jediné co asi bylo tradiční, byly nápisy Burčák a Víno na každejch dveřích od baráků. Zcela netradiční byla ale obsluha v pizzerii na náměstí, kde se pro nával uvnitř pizeerie (asi 2 lidi) na zahrádce neobsluhuje !!! Jen kasírovat nebyli líní... no husté. Jídlo bylo taky husté, jak řekl MiMiKa, který nás přijel na motóru navštívit, guláš byl jen paprika s moukou a polystyrénovými knedlíky z tesca. Labůžo největší.... Sesakra rychle jsme přes večerku (odpoledne) k doplnění zásob, zejména chlastu a rohlíků na snídani (bo již jsme poučení z místní pohostinnosti) a přes prodejnu suvenýrů ve skanzenu (aspoň ta byla tradiční), jsme vyrazili pryč od žlutého dědka směr výklopník v Sudoměřicích. Cestou jsme potkali gumáky na jednom z nich kormidlovala jakási bodrá moravačka s flašou slivovice v ruce a tak mohutně nám CHLAPŮM mávala tou flašou, až to poslala do břehu a málem převrhla člun. Na výklopníku kde de facto nic, krom jednoduché kladky na vyklápění vagonů nic není, tedy opět krom minikiosku a 2 (slovy 2) vrchem nasraných TOI-TOI deluxe kadibudek. Okoukli jsme výklopník uďáli pár fotek a mazali jsme zpět. Nalitou moravačku jsme naštěstí nepotkali a dohnali jsme hafo gumáků, které jsme se slovy uhnětě nebo vás slisujem, namačkali do komory. Měli holeci pěkně nahnáno bo naše bárka o rozměrech cca. 8x3m je druhá největší loď na Baťáku a tož ma pičo přednost. Před Vnovory jsme hodili s Hejkalem hrb do vody, bo nás už pálila řiť. Na komoře ve vnovorech jsme si dohodli za menší úplateček propuštění skrze komoru Veselí nad Moravou, kde jsem uhrál 1 bod na Matesa, neb jsem se neváhal vyfotit se slečnou zdymadlářkou. Mates alis Anonym, to neváhal hned nabonzovat mojí starý, což je fuj a nedělá se to... !  Ještě jsem zapoměl, že nám v průběhu plavby došel benál a Jiřina na kormidle skončila v Bučisku :-) viz fotky. Nakonec jsme dojeli až před komoru v Uherském Ostrohu, kde jsme ukotvili loď, opět viz foto uzle a šli do hospy. Že zde není žádlý záchod jsme věděli a ráno to bylo znát... V hospě se všici nadlábli, až na mě, ale to nebudu rozepisovat, protože bych dostal zase vynadáno. Po řádné konzulaci jsme šli zpět na loď, kde se Pičman rozhodl jít na malou procházku městem. Nevím co bylo účelem a nevím esli jsme Pičmanovi nepřekazili nakou soukromou akci... Pičman měl zřejmě křídla neboť se rozhodl přejít přez most netradičním stylem a to po horním oblouku. Hejkala to tolik zaujalo, začal nad tímto kouskem krotit hlavou a kroutil s ní tak, až si na náměstí ustlal na dlažbě.


4. DEN - Uherský Ostroh > Staré Město
Ráno ale velmi brzo ráno se nám začalo chtít srát, leč hajzlu nemaje... za 300ká na chemickej v lodi se nikomu nechtělo bo za Á takhle drahej hajzlík  sme nechtěli zneužít a za Bé by se musela evakuovat loď. Tedy jsme jeden po druhém vybíhali na kopeček k plotu, kde už před námi bylo nemálo baťoplavců. Sotva se nám ulevilo, vyčkali jsme otevření komory a vzhů zase na řeku Moravu. Během cca. 15min se ale zachtělo Dědkovi podruhé na velkou a musel to pevně v sedě držet až ke štěrkovému jezeru, které nám bylo doporučeno navštívit. Voda luxusní, vidět bylo až tak do 4m hlouby, leč příkré blátívé sráze koupání vylučovaly. Museli jsme obejít kus jezera a tam se už dala smočit řiť. Poté už následovala jen rutinní plavba po Moravě, místy zpestřená trháním vlasců místních rybářů a hlavně úklidem lodi. Pičman se ukázal jako správná Máma-Táta a vrhl se na nádobí. Po příjezdu do cíle do přístavu ve Starém Městě jsme asi tak hodinu předávali loď bo místní mají na rozdíl od nás pražáků na všechno moře času....